Historie | Visací zámek

Historie

1982 - 1990

Visací zámek se formoval kolem pětice studentů pražské stavební fakulty. Někteří členové fungovali do té doby již v jiných hudebních formacích, např. Jan Haubert v Punkplanktonu. Udělat renomé nekonvenční punkové skupině v období normalizace nepatřilo mezi snadné záležitosti, inženýři se však s problémem vypořádali svým osobitým způsobem - po škole tak dlouho hlásali existenci ,,skvělé punkové kapely", až byli nakonec nuceni ji opravdu předvést. Již na konci roku 1982 vystoupili a předvedli dodnes osvědčený repertoár písní jako Traktor, Cigára, Dopravní značky aj. Popularita kapely začala rychle růst, což mohlo rychle narazit na konzervativní komunistický režim. Zámci si našli tzv. zaručitele, tj. organizaci, která se zaručovala za kapelu se vším všudy. Zámkové, zaštíteni pražskými zahrádkáři, byli jedni z mála s takovou výhodou z tehdejší hudební scény. Některé koncerty VZ začaly být velice slušně navštěvované, což nutně přitahovala pozornost tehdy stále ještě mocné Státní bezpečnosti, která si pozvala na kobereček i zpěváka Honyho.

21. února 1984 přichází jeden z nejvýznamnějších dnů kapely: bylo jí povoleno vystoupit na Žofíně, ovšem bez nároku na honorář a s kordonem policistů před budovou. Posluchačům Zámci zahráli 32 vlastních písní a jako ,,přídavek, kerej je úplně nejlepší", jejich verzi písní Půlnoční závodní dráha a Katapult od skupiny Katapult. Na koncertě byla zahrána většina starých hitů, jako je Traktor, Mahulena, Kanárek, Cigára, Domovnice, Na náměstí Karlově, Veliké lalulá... Objevila se už zhudebněná tvorba experimentálního básníka Christiana Morgensterna, a to v podobě Hymny šibeničních bratří a Půlnoční myši a Mahulena s textem Jiřího Žáčka.

Rokem 1985 počínaje Zámkové absolvují povinnou vojenskou službu. Jan Haubert jako nespolehlivý živel vojnu odkroutí na posádce v Kramolíně u Dukovan. Tou dobou je činnost kapely značně zeslabena, Jan Haubert např. hraje na kytaru místo službu konajícího kytaristy. V roce 1988 je však kapela stabilizována a dovoluje si nahrát první punkový singl v Československu. Jeho náplní je zmíněná Hymna šibeničních bratří a Podvedení kameloti. LP je vydáno Supraphonem a první píseň zároveň podpořena videoklipem, který je režimem hodnocen jako nevýchovný. Druhá píseň obsahuje skryté poselství doby: dohadující se a nejednotné vládnoucí vedení KSČ kolem Miloše Jakeše.

Koncem roku 1989 má kapela připraven materiál na vůbec první desku, když tu přichází listopadové události. VZ nahrává názorově velice bohatou a nesmiřitelnou píseň Noviny, kterou o rok později společně s písněmi ze svého prvního singlu přidává k eponymnímu albu Visací zámek. První album obsahuje nejen pecky z nedávno ukončeného období nesvobody, ale i relativně novější počiny, z nichž vysoce vyčnívají Strach, Uniformy a Strategický ústup. Komunismus padl, čímž punkáčům odpadává jeden z největších nepřátel, zdroj jejich nespokojenosti, revolty a volání po spravedlnosti, nápravě, svobodě.

1990 - 2000

Mezi těmito kulatými daty se skrývá deset nejdůležitějších let produkce Visacího zámku, klasická éra, kdy ještě punk a underground nevymřely, éra se šesti skvělými alby a jednou shrnující kompilací. Po první desce, stojící již na pevných kamenech tvrdého zvuku, anarchopacifismu, undergroundu a valícího se na hard´n´heavy podkladu, přichází o rok později deska Start 02, vlastně ,,jen" znovunahrané pecky 80.let, k nimž byla přidána Kapela, punková předělávka díla Jiřího Bažanta z r. 1959. Deska obsahuje kromě legrácek i vážnější témata zobrazená např. v Hudebně zábavných lidech nebo Nahé svatbě. Zdařilé jsou Veliké lalulá a Půlnoční myš Ch. Morgensterna. Ač zájem o punkovou hudbu a underground vůbec díky volnosti obchodu poklesává, kapela se stále těší přízni. V roce 1992 vydává svou vůbec nejtvrdší desku Three locks, nabitou 18 skvělými písněmi. Úvodní Čekání otevírá ponuré, melancholické, agresivní prostředí alba, jež je kořeněno hořkou satirou, Morgensternovými básněmi (Píseň pro Žofii, Krkavec Rall) a počinem dekadentního básníka Františka Gellnera, Všichni mi lhali, který je možno považovat za vrcholový bod alba. Po tomto albu přichází na svět ,,živák" Traktor: totiž živě nahraný výstup kapely bez obecenstva. Světlo světla spatřuje po více než deseti letech necenzurovaná verze Traktoru, další žofínské šlágry a také nové písně, vesměs čistě punkového ladění. Nejpůsobivější atmosféry dosahuje Absolutní peklo. Album Jako vždycky z r. 1994 podává jako vždycky kvalitní hudební i textový materiál. Opominut opět není Morgenstern (Hymna šibeničníka, Nálada ve IV. kruhu) a Gellner (Perspektiva). Do zhudebněných básní patří ještě Myšlenka Ernsta Jandla. Nejhutnější materiál poskytují poslouchači písně Dezinformační exploze a Problémy s tvrdými texty a skvělými sóly. Tímto albem končí série čtyř desek s podobnou tvorbou, zachycující undergroundovou tvorbu 80. a první poloviny 90.let a také jednoroční odstup mezi vydáváním alb. To však neznamená žádnou velkou změnu v kapele.

Ta touží po experimentaci se zvukem, která se výrazně odráží v šestém albu Sex. Ač je sexualita příležitostným zdrojem pro tvorbu textů, ani na jednom albu včetně tohoto není zásadním tématem. Honyho osvědčené texty, tu veselejší, tu melancholičtější, jsou vloženy do alternativního podkladu, jež dává celému albu nádech progressive-rocku. S ohledem na to, že po hudební stránce Zámkové nejsou klasickou punkovkou, můžeme zde mluvit o progresivních prvcích v hard´n´heavy basementu. Jsou zde však zastoupeny jak punkově krátké, úderné písně (Starám se, starám, Naposled), tak i poněkud náladověji laděné kusy jako Gellnerova Buď matka boží pomocná nebo skvělá Poslední královna. Dvanáctou skladbou je takřka sedmiminutový Kruh, jedna z nejoriginálnějších písní Visacího zámku vůbec.

V roce 1997 kapela slaví 15 let existence. Při této příležitosti je přizvána do Snídaně s Novou, kde akusticky odehrává Tee-pee a o rok později vydává první kompilaci Zámkománii, která obsahuje 22 písní z předchozích alb a dva bonusy.

2000 - 2005

Na počátku nového tisíciletí je nahrána deska Visací zámek znovu zasahuje, což je možná poněkud zavádějící název. Zámkové přichází s kvalitním, hravým, svižným materiálem s undergroundovým kořením (Francovka z dílny Plastic people, Skupina na lovu motýlů). Poněkud tvrdý zvuk je vyvážen lehkostí textů. Skupina na lovu motýlů je skvělým exkurzem do undergroundu z dílny punkáčů. Tímto albem se však kapela de facto na dlouhých 5 let odmlčuje. Nahrává materiál k výročí 20 let, ale v tempu z předchozích let nepokračuje. Hony zažívá osobní krizi a nějakou dobu bojuje s alkoholem. Vychází i Honyho kniha Hluboká orba aneb 20 let Visacího zámku, vzpomínky na prožitá léta s kapelou, které Hony jako mistrný vypravěč poutavě popisuje a trousí své vtípky jeden za druhým.

2005 - dnes

V r. 2005 konečně přichází dlouho očekávaná deska Punk!. Obsahuje několik na VZ poměrně netradičních písní, uveďme Pitomou, Ptáka či notoricky známou Známku punku. Zdá se, že Zámkové z kapsy tahají své poslední nápady, mezi texty se objevují poměrně staré záležitosti (Pták), Balada o zubu času je přepracovaný předrevoluční Třídní původ, ovšem velice působivě. Tyto méně typické kusy jsou prokládány klasickými punkovkami jako Fuk, Setkání, Alibi a skvělým Story. ,,Za jednoho malého rumíka" koupil Hony text Temelína od moravského pornoknížete Záviše.

Tímto rokem, dalo by se říci, chytá kapela druhý dech, který je rok od roku mocnější. Částečně se mění tvorba. Texty zůstávají stále nosným pilířem, komentují současnost a utahují si z kdekoho. Po hudební stránce se více objevuje ,,old-school" rockový základ a klasické punkové melodie. Na kvalitě kapely to však nic nemění. Pravidlem se stává eponymní nosný šlágr alba podpořený klipem. Následují alba Klasika (2010) a Punkový království (2015). Obě nesou víceméně hutný materiál, jenž nezklame ani staršího posluchače. Na prvním zmíněném albu zaujmou songy jako Hodně je aut, Shopping revolution reggae či Pekelná brána žárlivosti, jež jsou prokládany víceméně punkovými tvrďárnami i legráckami. Album Punkový království se zdá být více propracované, celistvější. Dobře do něj zapadá zhudebněná báseň Karla Hlaváčka Hrál kdosi teskně na hoboj, skvělý náladový kousek, i prastarý Žulový vůl z dílny Ch. Morgensterna. Z klasických punkovek vysoko vyčnívají Rezavý fáro, Hardkór a Klíště.

Kapela i ve svých 33 letech existence a muzikanti ve svém věku dožívají překvapivě mnoha energie, elánu i nápadů. Doufejme, že jim vydrží ještě dlouho a těšme se, co bude v textu písně Šedesát...

Partneři